Tito delfíni uzavírají dlouhodobé a stabilní spojenectví, které navíc vytvářejí i mezi různými skupinami. „Před naší studií se však mělo za to, že kooperativní aliance mezi skupinami jsou vlastní pouze lidem,“ uvedl spoluautor studie Richard Connor z americké University of Massachusetts Dartmouth.

Zjištění zřejmě podporují hypotézu sociálního mozku, podle které rozměry mozku určovalo především sociální chování. Lidé a delfíni jsou dva živočichové s největším mozkem v poměru k velikosti těla. „Není to náhoda,“ řekl Connor. Jeho studii publikoval odborný časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.

Connorův tým sbíral data pozorováním 202 delfínů Ehrenbergových (Tursiops aduncus) ve Žraločí zátoce asi 800 kilometrů severně od australského města Perth v letech 2001 až 2006, a to i během vrcholného období páření mezi zářím a listopadem. Výzkumníci od sebe tyto mořské savce rozlišovali podle jejich jedinečného pískání.

V laboratoři pak blíže procházeli data 121 dospělých delfíních samců a sledovali, jak utvářeli sociální vazby. V pozorování jejich spojenectví pak pokračovali dalších deset let.

Vztahy těchto kytovců jsou proměnlivé a složité. Výzkumníci však objevili aliance, které vznikly mezi dvěma až třemi samci, jako mezi nejlepšími přáteli. Jejich skupiny se poté rozšířily až na 14 členů. Tito samci si pak pomáhali při hledání partnerek, s nimiž by se mohli rozmnožovat, i při nahánění samic jiných delfínů a také se navzájem bránili před tím, aby je o nějaký konkurent nepřipravil.

Tato spojenectví, která mohou trvat desetiletí, vznikají, když jsou delfíni mladí, přestože se jim začnou vyplácet až mnohem později.

Někdy, zejména když tito mořští savci cítí, že jim hrozí nebezpečí, se mezi sebou spojí také dvě skupiny a vytvoří tak velké spojenectví. Mezi delfíny, které vědci pozorovali, měl každý samec pouto se zhruba 22 až 50 kytovci.

Podle vědců se prokázalo, že čím silnější vztahy mezi sebou delfíni měli, tím úspěšnější byli v přilákávání samic. Samcům tak větší úspěch při rozmnožování zajišťuje spíše hloubka jejich vzájemných vztahů než velikost skupiny.

Je již všeobecně známo, že delfíni jsou velmi společenští a kooperativní a že se umí pozoruhodně dobře přizpůsobit a naučit chování specifickému pro jejich prostředí. Listu to řekla Stephanie Vennová-Watsonová, která vedla oddělení medicíny a výzkumu v Národní nadaci pro mořské savce v kalifornském San Diegu.

„Nelze vyloučit, že podobná spojenectví by si mohli vytvořit i jiní kytovci,“ řekla Vennová-Watsonová, která se na studii nepodílela. „Toto komplexní chování bude pravděpodobně omezeno na savce s velkým mozkem,“ dodala.

Washington (ČTK)