Foto: Shutterstock 

„Průměrné roční koncentrace oxidu siřičitého zaznamenané v 80. letech překonaly i hodnoty naměřené v Pekingu v roce 2000 před začátkem olympijského úklidu. Vysoké koncentrace škodlivin v ovzduší ovlivnily i kvalitu života obyvatel. Průměrná délka života v pánevních okresech byla oproti zbytku Československa o dva až tři roky nižší a na znečištěné ovzduší svým zdravím doplácely zvláště děti,“ uvedl Štěpán Mikula ze SYRI a Masarykovy univerzity, který výzkum vedl.

Z kraje poznamenaného těžbou hnědého uhlí a jeho spalováním v tamních elektrárnách začali v 70. letech 20. století ve velkém odcházet lidé. Tehdejší komunistická vláda se snažila situaci řešit systémem pobídek, které měly na místě udržet pracovní sílu a přilákat kvalifikované pracovníky.

Změnu ale přineslo až odsíření regionu, které začalo po změně režimu v 90. letech. Roční koncentrace oxidu siřičitého díky němu postupně klesly pod limity stanovené hygienickými normami, což pomohlo zlepšit životní prostředí. Emigrace ze silně znečištěných obcí se snížila o 24 procent ve srovnání s méně znečištěnými místy. Pro vědce tento vývoj představuje přirozený experiment, který ukazuje, jak lidé migrují v závislosti na vývoji životního prostředí.

„Změna v migračním chování však nebyla stejná v obcích napříč celým regionem. Vyšší citlivost na zlepšení životního prostředí vykázaly obce, které měly před začátkem odsiřování nižší občanskou vybavenost, jako je dostupnost škol, nemocnic, kulturních zařízení nebo státních úřadů. To ukazuje, že dobrá občanská vybavenost je faktorem, který před počátkem odsiřování alespoň do jisté míry kompenzoval negativní efekty znečištění a odrazoval obyvatele od rozhodnutí odstěhovat se z jejich obcí,“ doplnil Mikula.

Brno (ČTK)