Foto: Shutterstock

„Celosvětově je potřeba zvýšit produkci potravin,“ řekl Doležel. „Asi 800 milionů lidí trpí hladem. To se bude zhoršovat, protože lidí bude dále přibývat, a k tomu nastává klimatická změna. Zvyšuje se průměrná teplota, s tím do budoucna nedostatek vody a to snižuje výnosy,“ konstatoval vědec z Ústavu experimentální botaniky AV.

Podle Doležela je zásadní zavést odrůdy plodin přizpůsobené změně klimatu a odolné vůči novým chorobám a škůdcům. „Problém s klimatem v naší oblasti je spíše nestabilní počasí než trvalé sucho. Když budou přívaly vody a pak období sucha, které postihne pšenici nebo jinou plodinu v citlivém období vývoje, tak se výnosy opravdu hodně sníží,“ zdůraznil vědec. Za důležité považuje mít plodiny, které to překonají. Je přesvědčen, že to zajistí nové metody šlechtění založené na změně dědičné informace.

Například v Argentině pěstují pšenici a sóju odolnější vůči suchu s genem ze slunečnice. Mají asi o 20 procent vyšší výnosy oproti klasickým odrůdám. Jako další metodu vědec uvedl editování genomu, kdy vědci do plodin nevnesou cizí informaci natrvalo. „Vneseme tam jen komplex, který udělá opravu DNA a pak se ho můžeme zbavit,“ popsal s tím, že ani to současná legislativa EU prakticky neumožňuje. Podle Doležela se v EU řeší možná změna, ve světě se však geneticky upravené plodiny pěstují asi ve 30 zemích, celkově na osmině celosvětově obdělávané půdy. Doležel také upozornil, že možnosti klasického šlechtění jsou v podstatě vyčerpané.

I Soukup napsal, že z hlediska vědeckých posouzení jsou schválené geneticky upravené odrůdy stejně bezpečné jako konvenční a ve světě se stávají standardem. „Nejnovější odrůdy mohou mít i příznivější složení obsahových látek, lepší skladovatelnost a podobně,“ podotkl vědec. Podle Soukupa s rostoucí potřebou potravin, krmiv i energetických plodin a úbytkem zemědělské půdy „není jiné cesty“ než snaha o zvýšení výroby z plošné jednotky a omezení plýtvání a ztrát na produkci plodin.

Soukup dále uvedl, že dostupnost potravin se i v rozvojových zemích zlepšuje, celé regiony ale nemohou dlouhodobě spoléhat na dovoz potravin. „Musí se více snažit dosáhnout alespoň částečné soběstačnosti, přestože přírodní podmínky nemají mnohdy ideální,“ konstatoval Soukup, děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU. Jako další palčivé problémy zmínil, že chudší země nemají prostředky k zmírnění dopadů klimatické změny a světu hrozí postupné vyčerpávání nalezišť fosforečných a draselných hnojiv i půdní zásoby živin, pokud se jejich odběr nevykompenzuje hnojením.

Praha (ČTK)