Vědci popsali mechanismus regulace biologické rozmanitosti napříč miliony let
06.11.2022
Biodiverzita na Zemi napříč stamiliony let trvale nerostla. Po fázích zvyšování nastala období, kdy vznikalo méně druhů a stávající rychleji vymíraly. Poznatky o mechanismu, které potvrzují jednu z diskutovaných vědeckých teorií, přinesl výzkum fosilií provedený experty z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy (UK) a Akademie věd ČR. Za Přírodovědeckou fakultu UK o něm informoval v tiskové zprávě Michal Andrle. Studii publikoval prestižní časopis Science Advances.
![Vědci popsali mechanismus regulace biologické rozmanitosti napříč miliony let](https://allnews.cz/wp-content/uploads/2022/11/shutterstock_512049061-scaled-e1667775107891.jpg)
Foto: Shutterstock
Prvotní výzkumy podle UK naznačovaly, že během prvohor se počet taxonů, skupin konkrétních organismů, moc neměnil, ale po velkém vymírání na přelomu prvohor a druhohor, před 250 miliony let, diverzita trvale rostla. V posledních 20 letech ale vědci tuto teorii zpochybňovali. Některé studie naznačovaly, že biologická rozmanitost Země je docela stabilní a existuje mechanismus, který ji reguluje. A na něj se zaměřil výzkum evolučních biologů Valentina Rineaua, Jana Smyčky a Davida Storcha z Centra pro teoretická studia.
„Ukázali jsme, že biologická rozmanitost, v principu počet druhů, je v dlouhých geologických časových měřítkách regulovaná, takže nemůže neomezeně narůstat,“ napsal Storch. „Když se totiž zvýší, v dalším kroku méně druhů vzniká a více se vymírá. To už se tušilo dřív, ale my jsme ukázali, že tento regulační mechanismus je univerzální, najdeme jej u nejrůznějších skupin a ve všech geologických obdobích,“ vysvětlil vědec. Tým využil časové řady fosilií devíti skupin mořských organismů, jejichž časové řady jsou kompletnější než u suchozemských.
„Analýzy dělal můj postdoktorand Valentin Rineau, který je prvním autorem práce – získal databáze fosilních nálezů, různě je filtroval a standardizoval, a pak koukal na to, co ovlivňuje rychlost objevování se taxonů a jejich mizení ve fosilním záznamu. A právě zjistil, že nejdůležitějším faktorem, je biologická rozmanitost v předchozím období,“ uvedl Storch. „Používal nové statistické metody, které posuzují, do jaké míry lze stav v jednom časovém okamžiku, tedy třeba to, kolik druhů v ten okamžik vznikne a kolik zanikne, předpovídat na základě znalosti předchozího stavu – tedy (…) toho, kolik je tam druhů nebo jaké jsou podmínky prostředí,“ dodal výzkumník. Přímo změny prostředí měly podle výzkumu dopad jen na část zkoumaných skupin organismů.
Z výzkumu také vyplynulo, že zatímco vznik nových taxonů reagoval na změny diverzity poměrně rychle, vymírání bylo často zpožděné až o několik milionů let. „To má zásadní dopad na porozumění potenciálním následkům současné krize biodiverzity. Je možné, že současné změny budou mít následky po velmi dlouhé období v budoucnosti,“ uvedl Storch. Autoři totiž spekulují, že tento mechanismus je způsoben tím, že pokud je na planetě množství zdrojů omezené, zvýšení počtu druhů nutně provází zmenšení jejich populací, což vede k vyššímu riziku vymření a k obtížnějšímu uchycení nových druhů. Jen lidská populace přitom podle odhadů spotřebuje více než čtvrtinu primární produkce ekosystémů.
Praha (ČTK)