Foto: Shutterstock 

Na kterém oddělení jste pracovala, než jste se dostala na Centrální operační sály?

Po maturitě jsem nastoupila do FN Ostrava na kardiochirurgickou JIP, protože v Novém Jičíně měli plný stav sester. Po roce mě oslovila bývala vrchní sestra z ortopedie, jestli tam nechci nastoupit. Na ortopedickém oddělení jsem byla dva roky a mezitím v rámci chirurgických oborů tři měsíce na MO JIP. Po dvou letech mi primář s vrchní sestrou nabídli místo na sále. A já si řekla „proč to nezkusit“? A to se mi zalíbilo tak, že jsem dostudovala specializaci Sestra v perioperační péči.

Jak dlouho pracujete nyní na místě perioperační sestry na Ortopedicko-traumatologickém sále?

Na Ortopedicko – traumatologickém sále pracuji 21 let, ale tři roky z toho jsem byla na mateřské dovolené. Samozřejmě chodíme i na jiné sály v rámci Centrálních operačních sálů, ale moje základna je Ortopedicko-traumatologický sál. Tato práce je pro mě zároveň i koníčkem, moc mě baví a jsem ráda, že jsem dostala příležitost pracovat na sále.

Popište nám tuto pozici, co je na ní krásného a co naopak těžkého?

Práce na operačních sálech je hodně náročná a specifická. Celý operační tým musí být sehraný a pomáhat si navzájem v jakékoliv situaci, která při operaci nastane. Hlavní náplní je postarat se o bezproblémový průběh operačního výkonu, bezpečnost pacienta. Samozřejmostí je znát postupy jednotlivých operací, vědět, co je třeba připravit za instrumentárium, které implantáty přístroje a další vybavení k dané operaci potřebujete a být vždy o krok vepředu. Na ortopedickém sále, kde pracuji já, se vyžadují technické dovednosti.

Dá se říct, že dohlížíte na hladký průběh operace po technické stránce?

Pracujeme mnohdy pod stresem, ale i tak se musíme vyvarovat chyb. U většiny operací používáme instrumentárium, které je nejenže těžké, ale musíte ho i umět složit, protože se skládá z několika dílů a teprve složené ho podat operatérovi. Člověk musí být neustále ve střehu, umět si poradit, reagovat a improvizovat. Naše pracovní doba je pevně daná, ale na druhou stranu flexibilní. Stává se, že některé operace jsou delší a musíme zůstat tak dlouho, než skončí operační výkon. Na konci operace si řeknete, že je krásné, když se může pacient vrátit do normálního i aktivního života a vše proběhlo tak, jak to má být.

Doporučila byste mladým zdravotníkům, kteří přemýšlejí, jaké oddělení si vybrat právě vaši profesi?

Dnešní mladí, kteří studují zdravotnické povolání, si musí uvědomit, že práce v nemocnici konkrétně na operačním sále není jen od-do. Je to práce, která je zodpovědná a někdy i vyčerpávající, ale ti, kteří si toto povolání vybrali, tak určitě vědí, proč ho chtějí vykonávat. Doporučuji, a to z vlastní zkušenosti projít si více oddělení, než si vyberete to „pravé“.

Proč jste si vybrala právě Nemocnici AGEL Nový Jičín?

Práce v novojičínské nemocnici mě osobně baví i z toho důvodu, že je tu fajn kolektiv. Na sálech jsme sehraný tým a musím říct, že máme štěstí, protože si vycházíme vzájemně vstříc jak pracovně, tak i v osobním životě. Nemocnice pro zaměstnance nabízí spoustu benefitů podporuje děti a mládež, sport. Pořádá pro zaměstnance AGEL Hry českých a slovenských nemocnic, kdy se utkávají v různých disciplínách. Důvodem je pro mě i čas, mám to kousek do zaměstnání. Hlavní prioritou je pro mě ale efektivní skloubení práce, rodiny a koníčků.

Jaké jsou Vaše záliby a koníčky?

Kromě práce jsou mým velkým koníčkem kuželky, ke kterým mě přivedla moje teta. Volný čas trávím především se svou rodinou. Jezdíme na kole, děláme turistku, v zimě lyžujeme a také rádi kempujeme. Snažím si najít si čas i pro sebe a jdu si za běhat do přírody nebo jedu na kole, kde načerpávám sílu a energii.

Prozradíte nám, jak často kuželky trénujete a za jaký tým hrajete?

Nejdříve jsem hrála za TJ Nový Jičín nyní 2KLŽ za HHK Olomouc. Trénovat kuželky stihnu tak jednou týdně. A mistrovské zápasy mám každou sobotu od podzimu do jara.

Zdroj: Nemocnice Agel