„Je pryč,“ řekne veterinářka Gabby Drakeová z Chesterské zoo a přiloží stetoskop k opeřené hrudi 28letého, jasně červeného tropického papouška. Jedná se o papouška loríčka žvatlavého – staršího obyvatele chesterské zoo, který je podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) zařazen na seznam druhů ohrožených vyhynutím. Je smutné, že tento nápadný a charakterní pták musí být uspán. Jeho malé, drápovité nohy jsou zkřehlé artritidou, která je již příliš silná na to, aby se dala léčit. Pro jedinečný genetický kód obsažený v jeho buňkách to však není konec. Několik malých kousků jeho těla se připojí ke vzorkům odebraným od 100 druhů. Budou zmrazeny – uloženy na neurčito – v největší britské biobance živých tkání Nature’s Safe.

V lahvičkách s nemrznoucí směsí bohatou na živiny, která je šetrná k buňkám, jsou vzorky uchovávány při teplotě -196 °C, při níž se zastaví všechny přirozené chemické procesy v buňkách.

Někdy v budoucnu – za desítky let, možná i staletí – by mohly být vzkříšeny. Jedná se o zmraženou zálohu pro případ vyhynutí.

Život začíná znovu

Ochránci přírody tvrdí, že nyní ztrácíme druhy rychleji než kdykoli předtím. Uprostřed krize biologické rozmanitosti, která podle odhadů OSN ohrožuje vyhynutím milion druhů rostlin a živočichů, nyní někteří vědci řeší, co do budoucna uložit do mrazáku.

Každý pátý plaz je ohrožen vyhynutím. „Zmrazování vyhynutí nezastaví, ale určitě to pomůže,“ říká Tullis Matson, zakladatel organizace Nature’s Safe, která se snaží zachovávat živé tkáně divokých zvířat.

Ke množení se velmi dobře hodí kožní buňky, zejména typ buněk pojivové tkáně zvaný fibroblast. Ty mají zásadní význam pro hojení a obnovu a – po vyjmutí z mrazáku a zahřátí na tělesnou teplotu v lázni s potřebnými živinami – se v misce krásně dělí a množí. Jedním z možných budoucích využití těchto buněk je klonování nových zvířat pomocí těchto rozmražených balíčků DNA.

Klonování zvířat není nic nového. V roce 1996 vědci ve Skotsku naklonovali ovci Dolly – spojili buňku jedné ovce s vajíčkem jiné ovce. Jedná se o reprodukční technologii, která se zrodila v oblasti domácích zvířat a nyní se zaměřuje na ochranu přírody.

Americká biotechnologická společnost Revive and Restore nedávno vytvořila klon pomocí kožních buněk z ohrožené fretky černohlavé, která byla po desetiletí mrtvá. Její vajíčka byla zmrazena v roce 1988. Spojením fretčího fibroblastu s vaječnou buňkou vzniklo embryo a v prosinci 2020 se narodil klon – fretka černonohá Elizabeth Ann.

Stejný základní postup použili i při klonování koně Převalského – druhu považovaného za posledního žijícího skutečně „divokého“ koně, a to za cenu 60 000 dolarů. Klon, který dostal jméno Kurt, žije v zoo v San Diegu. Pro zoologickou zahradu bylo klonování koně ve skutečnosti levnější, než přeprava koně z evropské zoo,“ vysvětluje vedoucí vědec projektu Revive and Restore Dr. Ben Novak.

Jaké druhy bychom měli zmrazit?

Genetická rozmanitost je důležitá. Když se populace určitého druhu zmenšuje, může to vést k příbuzenskému křížení. U savců mají potomci soubor genetických instrukcí od každého biologického rodiče. A pokud jsou tito rodiče příbuzní, je mnohem pravděpodobnější, že se na ně přenesou jakékoli genetické choroby.

Podle doktora Novaka však v případě bankovních buněk nejde o nejlevnější způsob oživení genů. „Ochránci přírody bojují za záchranu druhů, ale nepodařilo se nám zachránit všechno – ničení pokračuje.

Organizace Nature’s Safe úzce spolupracuje se zoologickými zahradami v Evropě – zejména se zoologickou zahradou v Chesteru. Kdykoli musí být zvíře uspáno nebo neočekávaně uhyne, veterináři v zoo si vezmou tkáň do banky. „Je to paprsek světla,“ říká Tullis. „To, že zvíře zemře, vlastně dává trochu naděje pro budoucnost daného druhu, protože můžeme zmrazit jeho genetiku. Tullis je optimistický ohledně toho, co by věda mohla v budoucnu umožnit. „Díky technologii editace genů bychom mohli být dokonce schopni vytvořit novou genetickou rozmanitost,“ spekuluje.

Naděje, stejně jako naděje většiny ochránců přírody, je, že použití zmrazených buněk z dávno mrtvých zvířat nebude nikdy nutné.

Pokud vzorky nesebereme a nezamrazíme, pak je tato genetika navždy ztracena. Přišli bychom o všechnu tu jedinečnou biodiverzitu.

BBC NEWS