Foto: Shutterstock

Léky založené na mocných nástrojích pro genetické úpravy začnou do konce desetiletí měnit léčbu poruch krve, onemocnění postihujících srdce, oči a svaly, a možná dokonce neurodegenerativních nemocí, ale kvůli ceně budou pro mnoho lidí nedostupné. Náklady na genové terapie budou pro velkou část světové populace neúměrně vysoké, což by mohlo „vážně ohrozit“ snahu, aby se všichni lidé rodili rovní, uvedla bioetička Françoise Baylisová.

Odborníci, mezi nimiž jsou genetici, výzkumníci v oblasti veřejného zdraví, bioetici a filozofové, očekávají, že vlna genových terapií zasáhne kliniky zhruba v příštích pěti letech. Nástroje budou opravovat mutace způsobující onemocnění v tkáních a orgánech pacientů a budou stále sofistikovanější, protože vědci přijdou na to, jak provádět více úprav najednou a jak dosáhnout obtížných oblastí, jako jsou části mozku postižené neurodegenerativním onemocněním. Regulační orgány v Británii, USA a Evropě by mohly ještě letos schválit první genovou terapii, která léčí srpkovitou anémii – poruchu srážlivosti krve.

Stejná technologie otevírá cestu k terapiím, které by zlepšily zdravé lidi, aby byli rychlejší, chytřejší, silnější nebo odolnější vůči nemocem, ačkoli vylepšování je složitější než oprava jednotlivých vadných genů. Profesorka Mayana Zatzová z univerzity v brazilském Sao Paulu a zakladatelka Brazilské asociace pro svalovou dystrofii uvedla, že je „absolutně proti úpravám genů za účelem vylepšení“. „Vždy se ale najdou lidé, kteří budou ochotni za to na soukromých klinikách zaplatit a bude těžké to zastavit,“ dodala.

Někteří experti věří, že úprava genů by mohla být v příštích deseti až 20 letech dost bezpečná na to, aby ji bylo možné vyzkoušet na lidských embryích. Podle genového terapeuta Luigiho Naldiniho, by to ale „technicky“ mohlo jít už do pěti let.

Cílem takových postupů by bylo zabránit zničujícím dědičným chorobám, včetně těch, které jsou smrtelné v prvních pěti letech života. Genetici však zdůrazňují, že téměř vždy existuje alternativa, jako je genetický screening embryí z umělého oplodnění, adopce či dárcovství vajíček a spermií. Jedním z důvodů pro obezřetnost je, že zásahy do takzvané zárodečné linie mění DNA ve spermiích nebo vajíčkách dospělého jedince, což znamená, že veškeré úpravy – včetně chyb – se přenášejí na budoucí generace. Alternativa, na které se pracuje, je úprava plodů v děloze.

V současné době je úprava genů za miliony dolarů neúměrně drahá. Pokud však náklady v příštích desetiletích výrazně klesnou, existuje riziko, že reprodukční kliniky začnou nabízet tyto služby bez ohledu na to, zda se prokáže jejich přínos.

Bioetička z Wisconsinské univerzity Alta Charová se domnívá, že navzdory pokroku zůstane většina lidí u toho, že budou mít děti postaru. „Největší riziko, které v tuto chvíli vidím, je, že diskuze kolem úpravy zárodečné linie bude i nadále prezentovat tyto dystopické vize jako reálné,“ řekla. „Umělé oplodnění je nepříjemné, nepohodlné a drahé. Nemyslím si, že by se lidé vzdávali početí příjemnějším způsobem – pohlavním stykem – pokud to není skutečně nutné,“ uzavřela.

Londýn (ČTK/The Guardian)