Foto: Shutterstock

Z archivu byly pro výstavu vybrány vzpomínky lidí, jejichž osudy se různě protnuly s historií Českého rozhlasu. U některých byl jejich život spojen s prací v rozhlase, jiní se do dějin rozhlasu zapojili díky náhodě.

Pravidelné vysílání z prozatímní stanice v Kbelích začalo 18. května 1923. Název výstavy odkazuje na pozdější zlomovou událost v dějinách Československa, kdy v roce 1968 zemi obsadila vojska zemí Varšavské smlouvy. Invaze začala v noci z 20. na 21. srpna. „Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů,“ vyzval tehdy po 01:30 rozhlasový hlasatel Vladimír Fišer obyvatele Československa. Za normálních okolností by tehdy vysílání skončilo v 02:00, ale v 1:55 oznámil, že Československo obsazují cizí vojáci. Redaktoři, technici a další personál se snažili informovat veřejnost o invazi a k budově rozhlasu v Praze se začali scházet lidé. Nad ránem tam ale dorazily také sovětské tanky.

Jako dobrovolný zdravotník byl u budovy rozhlasu tehdy třeba osmnáctiletý Karel Kovařovic. „To se těžko pochopí, ale u rozhlasu probíhal regulérní boj. Střílelo se tam, stavěly se barikády,“ citoval rozhlas na svém webu Kovařovice. Sám byl vojáky postřelen, když chtěl pomoci umírajícímu mladíkovi v Italské ulici. „Ozvala se střelba a ten mladík byl zasažen do břicha. Okamžitě padl, zůstal ale při vědomí. Slyšel jsem toho chlapce, jak se loučil s rodinou, se svou dívkou,“ řekl. Pak se ozvala další střelba, Kovařovic ztratil vědomí a probudil se až v nemocnici.

Český rozhlas ke 100. výročí svého vzniku v květnu uspořádal i další výstavy, koncerty a jiné akce. Vydal také knihu s názvem Rozhlasto, která představuje 100 rozhlasových let ve fotografiích, plakátech a dokumentech z fondů Archivu ČRo.

Praha (ČTK)