Foto: Shutterstock

„Je to prapodivná a ohromná fosilie, to je jasné,“ řekl listu The New York Times paleontolog Nicholas Pyenson z přírodovědného muzea ve Washingtonu, který se na výzkumu přímo nepodílel. „Z tohoto objevu je zřejmé, že existuje spousta dalších způsobů, jak být velrybou, které jsme dosud neobjevili,“ uvedl odborník.

Kosti tohoto tvora ve skutečnosti objevil už před 13 lety Mario Urbina z přírodovědného muzea při univerzitě svatého Marka v Limě. Mezinárodnímu týmu vědců trvalo několik let, než fosilie vykopali z příkrého kamenitého svahu v poušti u města Ica. Tato oblast na jihozápadě Peru se kdysi nacházela pod hladinou moře a je známá četnými nálezy mořských zkamenělin. Výsledkem práce odborníků byl nález 13 obratlů, čtyř žeber a kyčelní kosti.

Obří fosilie staré 39 milionů let „se nepodobají ničemu, co jsem kdy viděl,“ řekl autor studie Alberto Collareta, paleontolog na univerzitě v italské Pise.

Po ukončení vykopávek vědci použili 3D scannery ke zkoumání povrchu kostí a navrtali je, aby mohli nahlédnout dovnitř. Na základě této obrovské – ač neúplné – kostry pak odhadli velikost a váhu velryby, přičemž pro srovnání přihlédli k žijícím savcům, vysvětlil další autor studie, paleontolog Eli Amson z přírodovědného muzea ve Stuttgartu.

Vědci vypočítali, že váha tohoto pravěkého obra se pohybovala v rozmezí 85 až 340 tun, zatímco největší nalezení plejtváci vážili kolem 180 tun. Tělo měřilo asi 20 metrů; plejtváci bývají delší, někteří dorůstají délky až 30 metrů. To znamená, že nově objevená velryba byla „dost možná nejtěžším živočichem všech dob,“ řekl Collareta, ale „velmi pravděpodobně nebyla tím nejdelším.“ Více vážila hlavně proto, že měla těžší kosti s mnohem vyšší hustotou než plejtvák obrovský, vysvětlil Amson.

Tyto „superhusté“ kosti svědčí o tom, že se tvor zřejmě vyskytoval v mělkých pobřežních vodách, uvedli autoři studie. Zvířecí obyvatelé pobřežních vod, jako jsou kapustňáci, mívají těžké kosti, neboť jim umožňují držet se u dna při hledání potravy.

Je zatím obtížné určit, čím se Perucetus colossus krmil, aby uživil své obří tělo – alespoň do té doby, než nalezneme jeho lebku, řekl Amson. Podle vědců mohl hledat potravu u mořského dna nebo pojídat tuny plovoucího planktonu a drobných mořských živočichů.

„Nepřekvapilo by mne, kdyby se tahle věc ve skutečnosti živila úplně jiným způsobem, který si vůbec nedovedeme představit,“ řekl Hans Thewissen, paleontolog z univerzity v Rootstownu v americkém státě Ohio, který se na výzkumu rovněž nepodílel.

New York (ČTK)