Foto: Shutterstock

„Naše studie ukazuje konkrétní obrázek, jak mohla vypadat neandrtálská komunita,“ řekl jeden z autorů studie Benjamin Peter, který stejně jako Pääbo působí na Institutu Maxe Plancka v Lipsku na východě Německa. „Podle mě byli neandrtálci mnohem více podobní lidem,“ dodal.

Tento tým vědců, složený z velké části z odborníků působících na Institutu Maxe Plancka, zkoumal nejstarší známý rodinný klan neandrtálců. Šlo o ostatky 13 osob ze dvou jeskyní v ruském Altajském kraji na Sibiři, které jsou staré asi 54.000 let. Jde tedy o „moderní“ neandrtálce, jelikož tento druh žil zhruba v období před 430.000 až před 40.000 lety. V této skupině, kterou vědci zkoumali, byly ostatky otce a jeho nezletilé dcery či chlapce a ženy, která byla zřejmě jeho sestřenice nebo teta.

Dřívější archeologické průzkumy ukázaly už mnoho o tom, jak neandrtálci žili, jaké používali nástroje, že to byli nomádi, že lovili bizony, jeleny, kozy, že si vyráběli šperky. Méně je toho ale známo o jejich společenském uspořádání. K dalšímu poznání života neandrtálců pomohlo rozluštění genomu neandrtálců, za nímž stojí právě tým nového nobelisty Pääba.

Ze studie sibiřského klanu neandrtálců rovněž vyplynulo, že genetická informace, která přechází na děti od matky, byla mnohem rozmanitější než ta, kterou předává otec. Z toho vědci usuzují, že ženy opouštěly své rodiny, aby žily jinde a plodily děti s muži z jiných klanů, zatímco muži zůstávali u své komunity. Podle deníku El País jde o běžnou praktiku společností lovců a sběračů, která zabraňuje nemocem a sterilitě spojené s pokrevním rozmnožováním.

Berlín (ČTK)