Foto: Shutterstock

„Vajíčka získáváme z vaječníků poražených zvířat. V laboratoři je necháváme 24 hodin zrát, než se dostanou do stadia, kdy je lze využít pro klonovací proces,“ popisuje Vání.

Při reprodukčním klonování se používá metoda přenosu buněčného jádra z tělní buňky do bezjaderného vajíčka. Nejprve se odstraní DNA z vajíčka konkrétního velblouda a pak se nahradí DNA ze zamražené tělní buňky zvířete ceněného pro některou svou vlastnost – ať už je to rychlost nebo estetické kvality. Z vajíčka se poté vyvine embryo, aniž by bylo potřeba oplodnění spermií.

Klonování zvířat je však stále ještě časově náročné a míra úspěšnosti je nízká. „Ze stovky přenesených embryí se nám podaří dosáhnout březosti u pěti až deseti samic a narodí se tři až šest mláďat,“ říká Vání, který je veterinář a vědeckou kariéru vybudoval v oboru reprodukce zvířat.

Reprodukční biotechnologické centrum v Dubaji uchovává buňky velbloudů, kteří zvítězili v dostizích, prosadili se v soutěžích krásy nebo měli výjimečné výsledky jako samice produkující mléko nebo chovní samci. Metoda klonování se tam ale využívá i pro uchování ohrožených druhů, mimo jiné tam takto pomáhali s reprodukcí kriticky ohroženého divokého velblouda dvouhrbého.

„S klonováním neděláme nic nového. Veškerý materiál stvořil bůh. Bůh stvořil buňky a my jen pomáháme tomu procesu,“ domnívá se Vání, podle kterého je klonování jednou z metod asistované reprodukce.

V centru se ale většinou snaží uchovat kvalitní genetický materiál díky poměrně obvyklé metodě vícenásobného přenosu embryí. U ceněných samic se stimulují vaječníky, aby vyprodukovaly větší množství vajíček. Ta se pak oplodní spermiemi elitních samců a embrya pak odnosí jiné vybrané samice. „Letos jsme takto dosáhli 20 zabřeznutí díky pohlavním buňkám jednoho kvalitního samce a jedné kvalitní samice,“ rekapituluje Vání.

Dubaj (ČTK/Reuters)